Proč jsme vytvořili knížku Tuhle knížku píšu JÁ
Naše nejstarší dcera má 6 let a letos jí skončila školka. Na podzim nastupuje do první třídy, doma máme ještě tříletého kluka a nejmladší dceru, které ještě není ani rok. Tahle knížka vznikla původně jen pro ni, naši nejstarší. Chtěli jsme, aby si první roky ve škole nesla s sebou ve formě, na kterou se bude moct jednou vrátit, ne jen v naší paměti nebo v telefonu plném fotek, které stejně nikdy nikdo znovu neotevře.
Konec školky je přitom zvláštní moment, který si dospělí často ani neuvědomí. Pro dítě to znamená rozloučit se s kamarády, se kterými trávilo poslední roky každý den, a se kterými se možná, podle toho, kam každé z nich nastoupí do školy, už v životě nepotká. Dospělí takové loučení dávno znají z vlastní zkušenosti, pro dítě je to ale často první, a protože ho nedokáže pojmenovat, snadno se to ztratí, aniž by si toho kdokoliv všiml.
Až při psaní jsme si uvědomili, že to samé řeší skoro každý rodič kolem nás. Tak vznikl nápad udělat z toho víc než rodinný projekt pro jedno dítě.
Proč jsme nechtěli další knížku, kterou píšou rodiče
Když jsme hledali inspiraci, narazili jsme na spoustu hezkých vzpomínkových knížek. Většina z nich měla ale jeden společný rys: psali je rodiče. Rodič zapisoval, co dítě řeklo, rodič vybíral fotky, rodič rozhodoval, co je důležité si zapamatovat.
Nám to přišlo trochu jako promarněná příležitost. Dítě ve věku 5 až 9 let už umí samo přemýšlet, samo kreslit, samo formulovat, co si myslí. Chtěli jsme knížku, která dá hlas jemu, ne nám. Odtud i název: Tuhle knížku píšu JÁ. Ne rodič, ne škola, ale dítě samo, vlastním rukopisem, vlastními slovy, vlastním tempem.
Co se v knížce vlastně schovává
Knížka provází dítě od posledních měsíců ve školce přes nástup do první třídy až po konec třetí třídy. Není navržená na to, aby se vyplnila za jeden večer. Naopak počítá s tím, že bude ležet v dětském pokoji roky a otevírat se ve chvílích, kdy se zrovna něco stane, co stojí za zapsání.
Jedna věc nás při psaní bavila nejvíc: jak moc se za tři roky dětský rukopis a uvažování změní. Stránka z první kapitoly, kde dítě sotva zvládá podpis, vypadá úplně jinak než stránka ze třetí třídy, kde už umí formulovat celé věty a vlastní názory. Tenhle progres knížka zachycuje úplně přirozeně, jen tím, jak postupně vzniká.
Pro koho jsme to vlastně dělali
Upřímně, ne jen pro děti. Knížka je navržená tak, aby měla hodnotu i o dvacet let později, až ji její majitel jako dospělý znovu otevře. Většina lidí si z dětství pamatuje jen pár útržků: jedno jméno, jeden moment, možná jednu paní učitelku. Jak vypadal první školní výlet, kdo byli skuteční kamarádi ze školky, co je tehdy bavilo nebo trápilo, to všechno se časem ztrácí, i když to v moment dění bylo to nejdůležitější na světě.
Chtěli jsme, aby tahle bezstarostná léta měla šanci přežít jinde než jen v mlhavé vzpomínce.
Kdy je nejlepší čas knížku pořídit
Nejčastěji se ptáte, jestli není moc brzy nebo moc pozdě. Odpověď je jednoduchá: ideální období je kolem konce školky, ať už na začátku posledního školkového roku, nebo těsně před nástupem do první třídy. Není ale problém ji pořídit ani později, klidně až po nástupu do první třídy. Knížka začíná kapitolou o posledních školkových dnech, ale dítě může část s tímhle obdobím doplnit zpětně, podle toho, co si ještě pamatuje, a pokračovat dál bez problému.
Jak knížka vznikala
Celou knížku jsme si udělali sami, od první myšlenky přes texty až po ilustrace a sazbu. Nešlo o rychlý projekt. Tisk probíhá v České republice a na materiálu nešetříme, protože víme, že knížka má v rodině vydržet roky, ne se po pár měsících rozpadnout.
Je to projekt, který nese kus nás samých, podobně jako naše vlastní tři děti. A přesně z toho důvodu nám záleží na tom, aby dělal radost i v jiných rodinách, ne jen v té naší.
Chcete vědět, co všechno knížka Tuhle knížku píšu JÁ obsahuje? Podívejte se, co ukrývá nebo si ji objednejte zde.